Moderní datová centra se výrazně liší od raných verzí tohoto způsobu instalace serverů a dalších technologií. Původní datová centra vznikala na páteřních internetových spojích od 90 let minulého století. Velké datové sály byly budovány především jako prostory dokonale zabezpečené z hlediska ostrahy, zálohovaného napájení a dostatečně dimenzovaných komunikačních spojů, převážně optických. Části těchto prostor pak byly pronajímány uživatelům pro jejich techniku a internetové aplikace. Tato centra měla takřka bez výjimek zdvojenou, vysoce nosnou podlahu, pod kterou byly umístěny všechny rozvody. Chlazení bylo většinou centrální, tedy byla chlazena místnost jako celek bez ohledu na rozložení tepelné zátěže a bez možnosti efektivně regulovat chlazení pro jednotlivé rozvaděče nebo oblasti datového sálu.

S rozvojem telekomunikací, novými protokoly a řádovým nárůstem kapacit přenosových linek se stalo vysokorychlostní připojení snadno dostupné bez nutnosti umisťovat zařízení výhradně přímo na páteřní spoje.

Souběžně s tím probíhala revoluce na další frontě – na frontě výpočetního výkonu a úložných kapacit. Výkon procesorů raketově vzrostl, objevily se více-jádrové procesory a nové operační systémy. Pevné disky a další paměťová média znásobila své kapacity. 

Operační systémy serverů začaly využívat dostupných prostředků k jejich sdílení pro více, souběžně běžících aplikací a odtud byl už jen krůček ke sdílení jednoho fyzického počítače pro více současně běžících operačních systémů – k virtualizaci.

Díky tomu dnes většina firem provozuje své aplikace buď na vlastních serverech vyhrazených pro konkrétní aplikace, nebo využívá služeb stále populárnější virtualizace a tzv. cloud-hostingu. Oba zmíněné způsoby vyžadují vysokou hustotu instalovaného výpočetního výkonu. Protože se většinou jedná o aplikace kritické pro chod podniků a institucí, vyžadují napájení zabezpečené proti výpadku, fyzickou ochranu a v neposlední řadě i kontrolované chlazení. Všechny tyto aspekty pokrývá právě koncept datového centra.

Postupem času byl stanoven standard pro návrh a stavbu datových center. Rozvaděče se umisťují do skupin, nejčastěji ve formě dvou řad vzdálených od sebe 1200 mm (dvě dlaždice standardní zdvojené podlahy). Ulička mezi rozvaděči je pak zastřešena a na koncích uzavřena posuvnými dveřmi. U opravdu velkých datových center najdeme dělící dveře i uvnitř těchto celků, kde je člení na menší části.

Základním produktem naší společnosti určeným pro datová centra jsou rozvaděče s vysokou nosností (od 1200kg do 1800kg), které doplňují další potřebné konstrukční prvky, jako jsou stropní panely různých typů, posuvné samouzavírací dveře uliček, krycí panely a další. Rozvaděče mohou být dělené do více boxů s velmi variabilní konfigurací předních a zadních dveří, zámků a dalších vlastností.

Pro případ, že není možno zdvojenou podlahu použít (nízká světlost místnosti, nedostatečné povolené bodové zatížení podlahy a pod.) můžeme nabídnout alternativu ve formě mezi-rozvaděčových chladících jednotek s horním přívodem média a odvodem kondenzátu. Toto progresivní řešení navíc nabízí velkou instalovanou chladící kapacitu na malém půdorysu.

Naši specialisté Vám rádi a ochotně pomohou s výběrem optimálního řešení podle Vašich potřeb. Výběrem správného typu rozvaděče a příslušenství můžete ušetřit významné prostředky vynaložené na provoz Vašich technologií.

Tato kritická fáze výstavby datového centra nemá jednoznačné řešení. Záleží na uspořádání rozvaděčů, rozmístění tepelné zátěže a její velikosti, na volbě tepelného schématu (teplá/studená ulička, zonální distribuce chladu) a mnoha dalších aspektech. Při návrhu nejvhodnějšího uspořádání je třeba vzít v potaz typ chladícího systému (podpodlahové chlazení, mezirozvaděčové chlazení …) a s ohledem na použité chladící médium vybrat i vnější část systému.

Při volbě média je nutno vzít v úvahu vnější klimatické podmínky, vzdálenost datového centra od vnějších jednotek a také převýšení mezi nimi. Podle toho lze pak zvolit buď vodní chlazení s patřičným přídavkem nemrznoucích směsí, nebo systém pracující se zkapalněným chladícím plynem.

S ohledem na bezpečnost provozu a nutnou zálohu pro servisní operace je nutno celý systém vhodně navrhnout a dostatečně dimenzovat jak na vnitřní straně, tedy uvnitř datového centra, tak na straně vnějších zdrojů chladu. Dále je třeba zohlednit požadavky kontroly vlhkosti vzduchu. Vlhkost nižší než 30 % přináší riziko poškození instalovaných technologií statickou elektřinou, naopak příliš vysoká vlhkost vzduchu může vést ke kondenzaci.

V naší nabídce jsou chladící systémy předních firem působících v tomto vysoce specializovaném oboru chlazení datových center a telekomunikačních technologií řadu let. Díky úzké spolupráci a podpoře jejich vývojových týmů Vám můžeme nabídnout osvědčená a garantovaná řešení.

Návrh funkčního, spolehlivého a investičně i provozně ekonomického chladícího systému pro datové centrum není záležitost snadná a naši specialisté, kteří Vám doporučí optimální řešení z hlediska pořizovacích i provozních nákladů, Vám jsou plně k dispozici.